VÁNOČNÍ PAUZA
Chceš se spřátelit ? *klickhere*
Máš dotaz? *klickhere*

!!! •6.díl Mystic World• !!!

Prosím, zůstaň.

28. září 2013 v 23:23 | KimiKyuubi & Akki |  Shonen-ai/Yaoi jednorázovky
NARU/SASU
Konečně jsme pro vás dopsaly povídku !!!! :D
Máme toho rozdělanýho hodně, ale něco dopsat ? :X to nám dělá opravdu problém ... :/
Ale tentokrát už snad budeme aktivnější a budeme povídky přidávat častěji ^^
A nyní ... ENJOY IT :)



Tolikrát jsem ti chtěl napsat, jak moc pro mě znamenáš, co k tobě cítím a kolikrát denně na tebe myslím, ale nikdy jsem se k tomu neodhodlal, nikdy jsem ti to neřekl. Ani nenaznačil. Prostě jsem na to neměl odvahu. Odvahu odhalit ti své city. Přiznat se. Vždy jsi pro mě znamenal vše, nikdy jsem si neuvědomil kolik. Lituji, že jsem ti to nikdy neřekl. Je lepší smutek z odmítnutí, než nejistota. Stále si pokládám otázku ''Co kdyby.... ?'' a neznám na ní odpověď, možná, že když se jí dozvím, ať už je jakákoliv, tak se mi uleví. A proto teď stojím před tvým domem, a čekám. Čekám, jestli vyjdeš ze dveří, ale nezaklepal jsem. Nemám odvahu na to zaklepat. A proto jen čekám. Konečně se odhodlám, zvedám ruku a připravuji se na to zaklepat, ale ruka mi klesá zpět podél těla.
Stále hypnotizuji tvé dveře, hledím na desku dřeva přede mnou, jen to mě od tebe dělí. Zhluboka vdechuji svěží, ale chladný listopadový vzduch. Za chvíli bude zima. Lehce se zatřesu, když se o mé tělo otře večerní vítr. Pomalu zakláním hlavu, protože jsem postřehl, že se rozsvítilo v jednom z tvých oken. Vím, že tam je tvůj pokoj. Zaplavila mě vlna očekávání a adrenalinu, ani nevím proč. Světlo po chvilce znovu zhasne. Svalil jsem se tedy na zem před tvými dveřmi a opřel se o ně. Po chvilce jsem se rozhodl zvednou se, a odejít. Vzdát to. Znovu. Když v tom jsem najednou cítil, jak padám dozadu. Mé tělo prudce narazilo na zem pode mnou. Dveře se otevřely, pochopil jsem.
''Sasuke.?'' řekls a začal se smát.'' Co tu děláš? Chceš něco k pití?'' otočil ses do kuchyně a odcházel s úsměvem na rtech. Nebyl jsi překvapen, a to mi připadalo zvláštní. Zvedl jsem se ze země, zavřel za sebou dveře a šel se posadit na gauč. Celou dobu jsem pozoroval, jak připravuješ pití. Ladně si se pohyboval po kuchyni. Úplně jsi mě omámil. Nedokázal jsem z tebe spustit oči. Najednou ses na mě otočil, tvé rty se pomalu pochybovaly a já se od nich nedokázal odtrhnout. Seděl jsem tam jako omámený.
''No tak Sasuke! Vnímáš mě?'' zatřepal jsem hlavou, protože jsem si uvědomil, že jsi předtím nejspíš něco říkal.
''Promiň, jsem trochu ospalý.'' vymluvil jsem se.
''Aha, tak to chápu. Tady máš to kafe.'' řekl jsi a položil přede mě na stůl hrnek plný horké tekutiny. Vzal jsem ho do ruky a vypil na jeden lok, co nejvíce to šlo. Opařil jsem si jazyk i celá ústa, ale doufal jsem, že mi to dodá trochu odvahy. Nemohl jsem čekat už ani o minutu víc. Nedokázal bych to v sobě dusit déle. Musím ti to říct hned teď. Je to možná moje poslední příležitost.
"Naruto…" "Sasuke…" řekli jsme naráz a mě se málem zastavilo srdce. "Promiň…něco jsi mi chtěl říct a já ti do toho skočil…ehmm…co si chtěl říct?" zeptal se mě Naruto a vypadal nějak divně...jako by byl nervozní.
" Ne-ne to je v pohodě. Klidně začni první.'' vybídl jsem ho. Byl jsem zvědavý, co mi chce říct, ale podle výrazu v jeho tváři to nevypadalo na něco příjemného.
,, Huh? J-jo dobře….no…víš, jak jsem ti říkal, že táta dostal novou práci?" zeptal se a já jen přikývl, chtěl jsem, aby to už co nejrychleji řekl. " No…tak ta jeho práce je až v Paříži……takže se tam stěhujeme. Nikdo to zatím neví, chtěl jsem, abys byl první, kdo se o tom dozví" řekl Naruto a mě připadalo, jako by se zastavil čas. V hlavě mi pořád zněla jeho slova. Začalo se mi špatně dýchat a myslel jsem, že tu snad sebou seknu. Není možné, aby se Naruto stěhoval, A ještě ke všemu až do Paříže, vždyť ta je tak daleko od Japonska.
"A-a kdy by ses tedy měl stěhovat ?" zeptal jsem se, díval jsem se do země, nemohl jsem se mu v tuhle chvíli podívat do očí.
"Pozítří." odpověděl pohotově. Ty slova mě zarazila ještě víc. Nevěděl jsem, co dál mu na to říct, nemohl jsem tomu uvěřit. Pravda, nejsme nějací převelicí kamarádi. Tedy, alespoň to tak na první pohled nevypadá, ale Naruto pro mě hodně znamená.
Stal se mi přítelem, když jsem byl osamělý, a myslím, že on to vnímá stejně. Nemohl jsem snést fakt, že už bych ho nikdy neměl vidět. Chtělo se mi ho začít přemlouvat, ať neodjíždí. Ať tu se mnou zůstane, ale neudělal jsem to. Místo toho jsem ho jen bez přemýšlení objal. Naruto mírně ztuhl. Uvědomil jsem si, že ho objímám a musím podotknout, že ne zrovna jemně. Rychle jsem od něj odskočil a obličej si schoval pod vlasy, aby neviděl, jak se červenám. Letmo jsem se na něj podíval. Vypadal snad ještě víc překvapeně, než jsem byl já sám.
"Víš, Sasuke, nejradši bych tu zůstal. Paříž musí být krásné město, ale já bych chtěl zůstat tady ...." řekl Naruto, mírně se usmál a rukou si prohrábl vlasy.
"Tak nikam nejezdi a zůstaň tu, můžeš klidně bydlet u mě, nájem bychom platili napůl, nějak bychom to už vymysleli....!" začal jsem na něj chrlit nápady, div jsem na něj neřval, prostě to ze mě vyletělo, chtěl jsem aby tady se mnou zůstal víc než cokoli jiného .
"To bych strašně moc rád. Opravdu…ale nejde to. Vše už je domluvené. Přestup do jiné školy, bydlení ...prostě všechno" řekl a znovu odvrátil zrak. Chtělo se mi křičet, brečet, prostě něco. Ale na nic jsem neměl sílu. Moje poslední naděje shořela jako list papíru. Musel jsem sebrat odvahu, přišel jsem sem z jednoho důvodu, vyznat Narutovi své city, i když jsem se v nich sám moc nevyznal. A teď nemám už moc co ztratit. Bál jsem se, že tím zničím naše přátelství, ale za pár dní stejnak už žádné nebude. Zvedl jsem hlavu a díval se Narutovi zpříma do očí. Naše pohledy se setkaly. Buď teď, anebo nikdy .
"Víš Naruto...." začal jsem nejistě. " Už dlouho jsem ti něco chtěl říct, ale nikdy jsem neměl odvahu se ti vyznat... víš... já-já ---asi tě to..no ..M-miluju!" tak a je to venku. Chtěl jsem se podívat na jeho reakci, ale bál jsem se. Už nějakou dobu bylo ticho. Tak jsem se na něj podíval a málem jsem dostal srdečná záchvat. Naruto brečel! Seděl jsem na gauči jako přibitý. Díval jsem se na něj s vykulenýma očima, tohle jsem opravdu nečekal. Z pohledu na něj mi bylo smutno, srdce mi bušilo jako o závod, nic neříkal, jen tam tiše stál a brečel, díval se do země.
Stále jsem čekal na jeho reakci, na nějaký náznak. Odmítnutí - přijetí . Cokoli z toho, nesnášel jsem být v nejistotě. Najednou Naruto zvedl svou ruku a setřel si slzy z tváře, hlavu stále skloněnou. Udělal krok směrem ke mně, a další a další. Už stál přímo přede mnou. Napřáhl svou ruku, chtěl mě udeřit, instinktivně jsem zavřel oči. Očekával jsem ránu, ale nic se nestalo, tak jsem je po nějaké době otevřel. Naruto úder zastavil pár milimetrů od mého obličeje. Podíval jsem se na něj, díval se mi do očí a znovu se rozbrečel, snad ještě víc než předtím.
"Tos něco nemoh říct dřív, baaaka?." Chvíli jsem na něj ještě koukal s vykulenýma očima, než jsem si konečně uvědomil význam jeho slov. Sice jsem chápal, co řekl, ale stejně jsem se musel zeptat. Nechtěl jsem si dělat falešné naděje.
"Jak to myslíš?".
"Jak bych to asi myslel!? Baka! Kdyby si něco řekl dřív, tak by mohlo být všechno jinak! Taky tě miluju! Strašně dlouho! Baka! Baka Baka!" Pořád opakoval to samé dokola, bušil mi pěstmi do hrudi. Ale ne tak silně, aby to bolelo. Nemohl jsem uvěřit jeho slovům. Mozek to nezvládal.
"Naruto..." řekl jsem a usmál jsem se, nikdy v životě jsem nebyl tak šťastný, cítil jsem, jak mi 'motýlci' létají v podbříšku, nezmohl jsem se na nic jiného než na slzy štěstí.
Naruto mi stále bušil do hrudi, tak jsem ho k sobě přitáhl a objal ho. Objímal jsem ho, co nejvíce to šlo. Byl jsem šťastný, opravdu šťastný. Přestal mi bušit do hrudi a taky mě objal. V tu chvíli jsem byl nejšťastnější člověk na světě. Netušil jsem, že muže být člověk tak moc šťastný, až to bolí. Chci ho políbit. Problesklo mi náhle hlavou. Trochu jsem se od něj odtáhl a vzal jeho obličej do svých rukou. Podíval jsem se do jeho blankytně modrých očí. Mohl bych se do nich dívat celý svůj život, ale v tuhle chvíli tu existovala jiná věc, kterou jsem chtěl ještě víc. Naruta. Stále jsem se mu zblízka díval do očí, najednou je přivřel, a políbil mě. Všechny mé dosavadní pocity ve mně vířili, vybuchovali, naplňovali mě štěstím .... a chtíčem.
Naruto mě líbal něžně, nebránil jsem se tomu, ale od teď tu iniciativu přebírám já. Začal jsem ho líbat tvrdčeji, vášnivěji, nedočkavě. Mezitím jsem svými rukami zajel pod jeho triko, dotýkal se jeho svalů na břiše, měl je krásně vyrýsované. Rukama jsem zajel výš, na vteřinku jsem ho přestal líbat a v mžiku mu sundal jeho černé triko, své jsem si sundal taky, a v líbání pokračoval o mnoho náruživěji než předtím.
"Sasuke…" zašeptal Naruto s mírným ruměncem na tváři. Pořád do kola ho opakoval. Pro mě to byla rajská hudba. Přesunul jsem se mu ke krku a udělal tam zrovna nemalý cucflek na důkaz toho, že ON je můj. Od krku jsem se přesunul ke klíční kosti, kterou jsem jemně skousl. Začal jsem líbat jednu z jeho bradavek, druhou jsem mnul mezi prsty. Narutovi stehy začaly být čím dál hlasitější. To mě jen povzbudilo v mé "práci". Stále jsem byl zaměstnaný jeho bradavkami, ale stále jsem měl jednu ruku volnou a tak jsem ji přesunul k jeho břichu, a pak ještě níž, rozepl jsem mu kalhoty a stáhl je níž, a pak ještě níž. Když byly kalhoty dostatečně nízko, přestal jsem se zabývat jeho bradavkami, stáhnul jsem mu i boxerky a svoji pozornost jsem přesměroval někam jinam.
"B-Baka! Nekoukej na mě tak!" řekl Naruto a zčervenal ještě víc.
"Proč bych na tebe nemohl koukat? Neboj se, jsi krásný" řekl jsem a usmál se na něj. Chvíli jsem ho ještě pozoroval, ale Naruto už začínal byt pěkně netrpělivý, tak jsem ho přestal trápit a vzal do pusy jeho "malého" kamaráda.

Vzpomínka na ten večer mi vždy přivodí úsměv. Je to už přes rok, co jsme s Narutem spolu. Naruto nakonec do Paříže jezdí za otcem jen na jeden víkend jednou za měsíc a já samozřejmě s ním. Oba nás překvapilo, když jeho otec a všichni naši známí náš vztah přijali. Jeho táta Narutovi dovolil zůstat u mě a já miluji ten pocit probouzet se vedle něj každé ráno. Někdy se pohádáme, ale to ke vztahu patří. A usmiřování nám dvoum opravdu jde.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Seiya Seiya | Web | 12. října 2013 v 12:19 | Reagovat

Kawaii jednorázovka :) Konečně je to Sasuke, kdo přemlouvá Naruta a ne naopak.

2 Nekra Nekra | 16. listopadu 2015 v 0:07 | Reagovat

Jé, to je romantický :) :*. No, než byl konec, tak mne napadlo, že by Sasuke mohl jet do Paříže taky a byli by spolu ;).

3 Kasumi-san Kasumi-san | 29. března 2016 v 0:22 | Reagovat

Moc pekné ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Anime je svět do kterého se můžeme schovat před realitou.
Anime je přínos realného světa pro naše životy.
Anime je náš život.