VÁNOČNÍ PAUZA
Chceš se spřátelit ? *klickhere*
Máš dotaz? *klickhere*

!!! •6.díl Mystic World• !!!

Nevyznám se ve tvých pocitech

6. listopadu 2013 v 0:23 | Kimi Kyuubi |  Shonen-ai/Yaoi jednorázovky
NARUSASU
Správný název by asi měl být "nevyznám se ve svých pocitech",
protože tahleta povídka je naprostou slátaninou všech mých pocitů
za posledních pár dní. Je tam deprese, zoufalství, nejistota,
láska, nerozhodnost a končí to odplatou.
Původně jsem to ani nehodlala zveřejnit, jen jsem se vypsávala z depky,
ale i teď váhám nad tím, jestli to mám zveřejnit. :D
Je tam i náznak Yaoi, ale z toho taky nakonec sešlo.
Je tam prostě ode všeho něco...


Stál jsem uprostřed cesty. Díval ses mi přímo do očí, ty mé plakaly. Sklopil jsem hlavu. Neodvážil jsem se ti podívat do obličeje. Nikdy dřív jsem se necítil tak poníženě. Proč? Proč jsem to musel říct. Z očí mi stále tekly proudy slz, kvůli zimě mě mrazily nesnesitelnou štípavou bolestí, ta bolest se ale nedala srovnávat s tím, co jsem právě prožíval uvnitř. Jako by v mém nitru byl nějaký démon, co se mi pomalu zavrtával do srdce. A trhal ho. Pálil ho. Sypal sůl přímo do čerstvých ran. Neměl slitování a šlapal po všech mít citech, dokud mi nezbydou jen ty nejhorší. Ovšem tohle všechno se nedalo srovnat s tím pocitem, který přišel hned po tom, co jsem zvedl svou hlavu. Podíval jsem se ti do tváře, měl si naprosto ledový výraz. Neukazoval jsi v ní jedinou kapičku citu, žádnou emoci, ani jednu. Tvé černé oči zůstaly prázdné, stejně jako tvé srdce, předpokládal jsem. Právě jsem ti vyznal své city! To to v tobě nevyvolalo jedinou emoci, ani má slova, ani mé pocity, ani můj zoufalý pláč? Nic z toho s tebou ani nehlo. Nachvilku jsem zapochybovat, zda máš vůbec srdce. Od té chvíle, co jsem to řekl, jsi se ani nepohnul, nic jsi neřekl, nic jsi neudělal. Ničilo mě to. Ničí mě to. Zničí mě to. Zničí mě pohled do tvých očí. Do očí, které se na mě koukají, jako bych byl stvůra. Díváš se na mě s nechutí, a já to nemůžu snést. Najednou se tvůj pohled změnil, ani jsem nedýchal, jakoby se mi zastavilo srdce. "Pche..." bylo to jediné, co z tebe vyšlo. Tvé oči se na mě už nekoukaly s nechutí, ale s povýšením. Sklopil jsi pohled a ušklíbl se. ' Ne, to ne,' pomalu ses otočil. Po té dlouhé odmlce mé srdce bouchlo tak, jako by mi chtělo vyskočit z hrudi přímo za tebou. A pak znovu a znovu.
"Uvidíme se zítra ve škole, ubožáku," zakřičels zády ke mně a zvedl ruku namísto zamávání. Pomalu jsem se svezl k zemi. Můj pláč byl vteřinu od vteřiny hysteričtější. Sotva jsem se mezi vzlyky zvládal nadechovat. To, co se tady odehrálo, mi stále proíhalo hlavou, stále jsem si to promítal, každé slůvko, každý pohyb, každý pocit. A znovu a znovu. Brečel jsem tam ještě dlouhou chvíli, než můj mozek zpracoval každý sebemenší detail a až potom jsem se uklidnil natolik, abych se zvedl a odhodlal se odejít domů.

Ráno jsem vylezl z postele. Domů jsem přišel až k ránu a nemohl jsem usnout. Když jsem se viděl v zrcadle, přišlo mi to, jako dívat se na zombie. Oči jsem měl rudé a opuchlé. Byly zkleslé natolik, že vypadaly jako oči už dávno mrtvého člověka. Promnul jsem si je a vlezl do sprchy, pustil jsem na sebe tu co nejvíc ledovou vodu jakou to šlo. Doufal jsem v to, že mě probere natolik, abych zvládl dojít do školy. Účel splnila, prvotní šok byl tak velký, že jsem z té sprchy vyletěl rychleji, než první kapky vůbec stačily dopadnout na zem. Když jsem si šel umýt vlasy, dal jsem si už vodu teplou. Potom jsem si vyčistil zuby a šel se nasnídat. Nenacpal jsem do sebe ovšem ani drobek. Asi tak po půl hodině jsem pokus o to se nasnídat vzdal a vydal jsem se do školy.

Od té doby, co jsem přišel do třídy jsem buď koukal z okna, do lavice, a nebo jsem na ní čmáral a rýpal do ní. Snažil jsem se dělat cokoli, jen abych ho neviděl. Abych ho nezahlédl. Ani tím nejmenším koutkem oka. Vedlo se mi, protože už byla velká přestávka, a já ho pořád nezáhlédl. Povedlo se mi snad nemožné. Seděl dvě lavide přede mnou ve vedlejší řadě, a já ho dnes ještě vůbec neviděl. I když jsem o něm přemýšlel každou sekundu, kdy jsem v těhle třídě seděl, každým okamžikem, kdy jsem se snažil zadržovat brek, i každičkou molekulou mého těla, která na mě řvala, že ho miluju. Bohužel bylo zbytečné snažit se na něj nekoukat, když jediné, co jsem viděl byl on. Byl v mé mysli, byl v ní tak hluboko, že nebylo možné ho tam odtud dostat. Už bylo pozdě, nešlo to. Kdykoli jsem mrknul, byl tam. Byl tam a já vím, že tam už navždy bude.

Vyučování už skončilo. Čekal jsem ve třídě, dokud všichni neodejdou, abych měl jistotu, že se s nikým nepotkám. Tím nikým myslím jeho. Nechci ho vidět. Nechci vidět ten pohled, jakým se na mě dívá. Nesnesl bych to. Nepřežil bych to. Jsem si jistý tím, že kdybych ten pohled zahlédl, tak by ve mně ty pocity vybuchly tak jako v noci.
,Oh, vážně potřebuju na záchod.´ uvědomil jsem si. Celé dopoledne jsem se nepohnul ze své lavice, tak pro mě záchod byl v tuhle chvíli spása. Díky svým celodenním myšlenkám jsem naprosto zapomněl na základní životní potřeby.

Cítil jsem, jak ze mě postupně opadávají všechny ty negativní emoce, když už jsem se nenacházel v jeho blízkosti. Cítil jsem se volnější, uvědomil jsem si ve chvíli, kdy jsem stál před zrcadlem na pánských záchodech. Mé modré oči už opět měly svou barvu a nebyly krvavě rudé. Díkybohu. Stále mě píchalo na hrudi, kdykoli jsem si vybavil včerejšek, ale ta bolest jakoby ustupovala, zmenšovala se, mizela. Ano, alespoň to jsem si myslel, když jsem si v umyvadle oplachoval obličej. Tento pocit jsem měl ale pouze do chvíle, dokud mě zezadu neobjaly něčí ruce. Leknutím jsem nadskočil a v zrcadle zahlédl tu osobu, která mě právě objímala. Byl to on. Sasuke. V zrcadle jsem viděl, jak mě pozoruje. V jeho očích už nebyl žádný náznak znechucení a nebo odporu. Byl v nich chtíč. Chtíč tak veliký, že jenom samotný pohled do jeho černých zaujatých očí mě vzrušoval. Když jsem se otočil, abych ty oči mohl vidět přímo a ne jen přes zrcadlo, tak mě překvapil náhlý polibek ze Sasukeho strany. Chvíli jsem vůbec nechápal, co se to tu děje, ale neváhal jsem, a polibek jsem začal oplácet taky. Sasukeho polibek byl nedočkavý, drsný a postrádal city. Rozbušilo se mi srdce. Poskakovalo radostí a já věřil, že se to bušení musí rozléhat po celé místnosti. Jakmile Sasuke zajel jeho prsty do mých vlasů, tak motýlci v mém břiše začali vybuchovat.

Z ničeho nic mě Sasuke přestal líbat a zahleděl se mi do tváře. Nejspíš si musel všimnout slz, co mi pomalu stékaly po tváři. Utřel mi je palcem, zahleděl se mi do očí a usmál se na mě. Tím ve mně všechny emoce znovu vybouchly, přitáhl jsem si ho pro další polibek. Ten byl o mnoho náruživější než ten předchozí. Cítil jsem, jak se Sasukemu zrychluje dech. Díky tomu jsem se vzrušil ještě víc. Mezi tím, co mi dál projížděj prsty mezi vlasy jsem ho začal vysvlíkat. Když už jeho košile ležela na zemi Sasuke mě v mžiku zbavil trika. Potom mě začal líbat na krku. Nemohl jsem to vydržet, přirazil jsem Sasukeho ke zdi, přerušil jsem polibek, který trval už dostatečně dlouho a jazykem jsem se pomalu přes jeho hruď a břicho dostal až k lemu jeho kalhot. Rukama jsem mu rozepl zip a dostatečně je shrnul i s trenkami tak, abych se mohl dát do práce. Nejdříve jsem si se Sasukem jen tak pohrával, ovšem potom, když už na něm bylo poznat, že to dýl nevydrží, jsem vzal jeho chloubu do úst a dělal jsem mu dobře. Jeho vzdechy byly rychlejší a rychlejší. A ve stejnou chvíli, kdy mi vyvrcholil do pusy jsem zaslechl své jméno. To ve mě vyvolalo další vlnu emocí. Takhle mi nikdy neřekl, né takovým tónem. Bylo to... nádherné. Potom, když jsem se zvedl, mě Sasuke políbil. Tentokrát jsem z jeho polibku dokázal vycítit i... lásku? Je to možné? Sasuke se mi zadíval do očí.
"Miluju tě, Naruto," pošeptal a já naprosto ztratil dech. Včera vše vypadalo tak beznadějně. To vlastně i ještě dnes ráno. Co mohlo jeho city tak změnit? To se asi nedozvím. Kdyby jen tušil, jak jsem já kvůli těmto slovům trpěl. Ale vlastně, proč ho nenechat si taky zkusit, jaké to je.
Pousmál jsem se, sehl jsem se pro své triko a navlékl si ho. Sasuke stál naproti mně a díval se na mě naprosto zmateně. Když jsem se na něj podíval viděl jsem jeho dokonale opálenou pokožku a břišní svaly, kalhoty už měl zase na svém místě. Mlčel jsem. Díval jsem se naprosto bezemočně, i když jsem se musel přemáhat. Ze Sasukeho výrazu jsem dokázal vyčíst, jak mu tahle situace šrotuje hlavou. Chvilku se koukal na mě, chvíli do země, jindy oči přivřel. Nevěděl jsem, co přesně se mu honí hlavou, ale vypadal dostatečně zmateně.
"Naru-...?" řekl tiše, ale já ho přerušil, když jsem se náhle otočil zády k němu.


"Uvidíme se zítra ve škole, Sasuke," zakřičel jsem zády k tobě. Myslím, že ti to došlo. Muselo ti dojít, že tahle slova jsi mi řekl včera večer v úplně stejné situaci. Slyšel jsem, jak se tvé tělo sune po stěně na zem. Tohle chování mi trhalo srdce, a proto jsem dodal ještě jednu větu. Pronesl jsem ji tiše, ale přes to dost nahlas na to, abys mě dokázal slyšet.
"Pak ti možná řeknu, že tě taky miluju." Už jsem byl ve dveřích, když jsem zaslechl, jak jsi se na tím pousmál. Usmál jsem se taky, protože ty víš, že já tě miluju.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 ShiO_o ShiO_o | Web | 6. listopadu 2013 v 13:57 | Reagovat

Nádherný... Líbí se mi jak je to uplně napínavé a všechno do detailu popsané.. Ty pocity.. Jako kdybys je sama prožívala... Užasný to je :3

2 SasuMaka™ SasuMaka™ | Web | 6. listopadu 2013 v 15:12 | Reagovat

JAsně ,přidám si tě do SB ,už jdu pracuvat na diplomě ;)

3 Saskie Saskie | E-mail | Web | 6. listopadu 2013 v 17:45 | Reagovat

To je dokonalý!! \(*Q*)/ Tuhle povídku jsem si právě zamilovala *-* jakože totálně. \(*Q*)/
Je mi líto, že máš deprese. Doufám, že už ti je líp. Vždycky vyjde slunce ^^ ¤

4 kimi-chan kimi-chan | Web | 6. listopadu 2013 v 20:27 | Reagovat

Jé, tak tohle je vážně povedená povídka ^^

5 Aki-chan Aki-chan | Web | 6. listopadu 2013 v 20:32 | Reagovat

Tak to bolo dokonalé..proste úžasné.

6 Dí de Fast Dí de Fast | Web | 22. prosince 2013 v 20:10 | Reagovat

To je tak nádherné!! ???
Na začiatku tak depresívne!! Ten koniec ma dostal :-D A hlavne konečne niekto kto píše NaruSasu ;-) Naru je forever seme!! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Anime je svět do kterého se můžeme schovat před realitou.
Anime je přínos realného světa pro naše životy.
Anime je náš život.